II - Slzy jednoho archanděla
MINULOST Místností byl slyšel křik, který se nesl chodbami celé citadely. Nářek patřil archandělovi, ženě, která se právě na svět chystala přivést nový život. Bytost, která ještě nespatřila světlo světa a stále přebývala v matčině lůně, měla po staletích společně se svým životem přinést i proroctví. Jednalo se ale o věštbu, která měla poznamenat nejen svatá nebesa, ale i obyvatele pekla. Protože se svět měl po staletích připravit na immundua. Na křížence, na zneuznaného. Na zplozence Nebe a Pekla. Dvě osoby s kápí barvy písčité duny přistoupili k archandělovi blíže. Jedna z nich, mladá novicka, přikrádala k čelu rodičky mokrý lněný hadřík s příměsí bylin. Zbloudilé kapky lehce stékaly naříkající po spáncích a zanechávaly po sobě tak nepravidelné cestičky. Druhá, o pár století starší, pronášela uklidňující zaříkadla. Tušila, že se blíží archandělův konec, ale jako zodpovědná lékařka a matka věděla, že musí ženě splnit posl...